Princip metody

Ćidlo CO₂ měří tenzi CO₂ v exspirovaném vzduchu v místě výstupu z dýchacích cest pacienta v průběhu celého dechového cyklu a zaznamenává ji graficky (kapnografie). Výpovědní hodnotu zejména má nejvyšší hodnota ETCO₂ na konci výdechu (ETCO₂, end-tidal CO₂). Dovoluje posoudit míru globálního respiračního selhání signalizovaného hyperkapnií.

Interpretace výsledků

Normální rozdíl mezi p_aCO₂ (parciální tlak CO₂ v arteriální krvi) a ETCO₂ je asi 0,25 – 0,66 kPa (2 – 5 mm Hg). Existence tohoto gradientu CO₂ vyplývá z přítomnosti mrtvého prostoru. Odráží poměr velikosti dechového objemu a mrtvého prostoru.

Zvětšení mrtvého prostoru (anatomického, nebo funkčního – při poklesu perfúze) se projeví snížením ETCO₂. Pokles perfúze může být způsoben nízkým srdečním výdejem, obstrukcí při plicní embolii, vysokým PEEP (pozitivním end-exspiračním tlakem) nebo PIP (pozitivním inspiračním tlakem) apod.

• Vzestup hodnot V_D/V_T signalizuje nebezpečí anebo už přítomnost hypoxie, nebo dokonce hyperkapnie (při V_D/V_T > 0,5).
• Jindy může růst V_D/V_T indikovat překročení optimálního tlaku v dýchacích cestách (např. v průběhu PEEP), kdy další zvyšování tlaku už přestává příznivě ovlivňovat ventilaci a oxygenaci.
• Podobné nepříznivé účinky provázené růstem V_D/V_T má omezení plicní perfúze (při poklesu srdečního výdeje anebo tlaku v plicním řečišti).

Zpracoval: Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci