- Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických a klinických předmětů na LF a FZV UP Olomouc - http://pfyziolklin.upol.cz -
Téma: Metabolismus a denní energetická potřeba
Posted By 0003 On 27.3.2012 @ 7:22 In 7.1. Komplexní (civilizační) metabolické poruchy | Comments Disabled
Bazální metabolický (energetický) výdej (obrat) neboli bazální metabolismus (BM) se měří za bazálních podmínek, tj.:
Bazální energetický výdej je asi 6 000 kJ/den (u ženy) a 6 600 kJ/den (u muže). Posledně uvedenou veličinu si lze poměrně snadno zapamatovat – je přibližně rovna 1 kcal/kg/hodinu; a jak si pamatujeme ze třední školy, 1 kcal = asi 4 kJ (přesněji, 1 kcal = 4,187 kJ).
Měříme-li v jiných než bazálních podmínkách, získáváme hodnoty asi o 10 % vyšší; hovoříme o klidovém, a nikoliv bazálním energetickém výdeji.
Je součtem bazálního energetického výdeje a energie potřebné pro růst, fyzickou aktivitu a regeneraci po poškození tkání. Dosahuje 6 000 – 10 000 kJ/den (1 500 – 2 500 kcal/den). Průměrný člověk tedy denně vytvoří a prostředí ohřeje množstvím asi 6 000 – 10 000 kJ tepla.
Energetický výdej stoupá:
Mírná tělesná námaha zvětšuje denní energetický výdej na 10 000 kJ/den – 12 000 kJ/den. Při těžké pracovní námaze může vydat až 24 000 kJ/den. Krátký nápor mimořádně těžké tělesné námahy může zvýšit energetický výdej (tvorbu tepla) až na deseti- až šestnáctinásobek bazálních hodnot.
Tvorba tepla velmi úzce souvisí s regulací tělesné teploty [1] a s jejími změnami, hypo- anebo hypertermií a horečkou [2].
Denní energetický výdej lze zjistit pomocí výpočtů a tabulek nebo energometricky.
1. Stanovení výpočtem/použitím tabulek
Výpočet energetické potřeby je dvoustupňový. Prvním krokem je výpočet BM podle vzorců Harrise a Benedicta (1919) (existují i jiné vzorce):
Uvedené Harris-Benedictovy vzorce už zohledňují energii potřebnou pro růst (věkový faktor):
Druhým krokem je výpočet celkového denního energetického obratu korigovaného příslušnými faktory:
Kromě BM se přihlíží k následujícím faktorům:
Celkový obrat denní energetický obrat potom je: (kJ/den) = BM x FA x FT x FI
Faktor aktivity FA
Faktor teploty FT
Faktor poškození FI
2. Stanovení denního energetického výdeje energometrií
Energetický ekvivalent kyslíku
Klidová energetická přeměna se pro rutinní účely měří metodou nepřímé energometrie. Sleduje množství spotřebovaného O2 (nejsnadnější postup) anebo produkty oxidačních procesů (CO2, H2O, močovina a některé další).
Průměrné množství energie uvolněné spotřebou 1 l O2 se označuje jako střední energetický ekvivalent kyslíku. Jeho hodnota je asi 20 kJ/l O2 (asi 5 kcal/l O2). Toto množství energie se uvolní při oxidaci směsi živin v optimálním poměru (15 % proteinů, 60 % sacharidů, 25 % tuků).
Metabolický ekvivalent
Z 5 l arteriální krve čerpaných každou minutu do oběhu se extrahuje 25 % O2, tj. 250 ml O2/min (asi 360 l O2/den). V přepočtu na 1 kg tělesné hmotnosti činí spotřeba kyslíku v klidu přibližně 3,5 ml/kg/min. Tato hodnota se označuje jako metabolický ekvivalent O2. Spotřeba 250 ml O2/min zajišťuje klidový metabolický obrat asi 5 kJ/min (1,2 kcal/min), tj. asi 7250 kJ/den (1750 kcal/den).
Variace metabolického ekvivalentu
Organismus zvládá uspokojit požadavky na kyslík v rozmezí od 250 ml/min v klidu (3,5 ml/min/kg) až po hodnoty 20 – 30násobně vyšší při maximální zátěži, kdy požadavky mohou být až 5 – 7,5 l O2/min (14 – 21 ml O2/min/kg). Měřením spotřebovaného O2, tj. určením metabolického ekvivalentu lze srovnat energetickou spotřebu při různých aktivitách s klidovými hodnotami.
Maximální spotřebu kyslíku můžeme změřit usilovným námahovým testem na pohyblivém chodníku.
Normální hodnota při limitní námaze je aspoň 20 ml O2/min/kg tělesné hmotnosti.
Patologický stav (selhávající komora):
Respirační kvocient
Při metabolismu sacharidů se na každou molekulu spotřebovaného O2 uvolní 1 molekula CO2. Poměr CO2/O2 se nazývá respirační kvocient (RQ). Při metabolismu sacharidů je roven 1,0.
Při metabolismu lipidů je průměrná hodnota RQ 0,7 (uvolní se 0,7 mol CO2 na 1 mol spotřebovaného O2). Hodnoty respiračního kvocientu mezi 0,7 a 1,0 vyjadřují poměr, v jakém se metabolizují sacharidy a lipidy.
Vezme-li se navíc v úvahu oxidace proteinů (stanovená podle denních ztrát N), lze téměř přesně určit využití těchto tří složek v metabolismu. Jeden g N v moči reprezentuje spotřebu 5.94 l kyslíku a produkci 4.76 l CO2.
Průměrná hodnota RQ při běžné dietě je asi 0,8. Hodnoty RQ nad 1,0 znamenají, že převažuje syntéza mastných kyselin. Hodnoty RQ pod 0,7 označují syntézu ketolátek.
Dusíková bilance
Průměrný obsah dusíku (N) v proteinech potravy a v našich tělních proteinech je asi 16 %, tzn. 1 g N/6,25 g proteinů. Při vyrovnané dusíkové bilanci se opíráme o následující zjištění:
Pro určení množství (g) proteinů odbouraných v těle za 24 hodin je tedy třeba změřit denní ztráty N močí (v g), vynásobit 1,1 (10 % ztrát stolicí) a vynásobit faktorem 6,25 (16% obsah N v přirozených proteinech).
Stacionární množství vyloučeného kreatininu koreluje s objemem tělesné svalové hmoty. Jeden g kreatininu vyloučeného za 24 hodin odpovídá přítomnosti asi 17 – 20 kg svalové tkáně v těle.
Zpracoval: Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyzuologie LF UP
Article printed from Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických a klinických předmětů na LF a FZV UP Olomouc: http://pfyziolklin.upol.cz
URL to article: http://pfyziolklin.upol.cz/?p=3224
URLs in this post:
[1] regulací tělesné teploty: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=6542
[2] horečkou: http://pfyziolklin.upol.cz/?p=12959
Click here to print.
Copyright © 2011 Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických a klinických předmětů na LF a FZV UP Olomouc. All rights reserved.