Princip metody

Pulsní oxymetrie slouží k neinvazivnímu měření stupně oxygenace krve. Měření je založeno na hodnocení absorpce světla o dvou různých vlnových délkách (červeného světla a infračerveného světla) po průchodu přes vrstvu kůže. Redukovaný hemoglobin přednostně absorbuje červené světlo vyslaného sondou, oxygenovaný hemoglobin světlo infračervené. Rozdíl mezi absorpcí červeného a infračerveného světla indikuje saturaci hemoglobinu.

Sonda a čidlo konstruované ve tvaru kolíčku na prádlo se obvykle nasazují na ušní lalůček, na prst, ret, nebo nos. Lze zaznamenat opakovaná měření jako křivku saturace měnící se s každým světelným pulsem a periodickým přítokem okysličené krve.

Interpretace výsledků

Normální hodnota saturace hemoglobinu kyslíkem v arteriální krvi: S_aO₂ > 95 %.

Metoda nemůže poskytnout informaci o množství hemoglobinu, a tedy ani o absolutním množství kyslíku v krvi. Neodhalí snížený obsah hemoglobinu v krvi (např. anémii).

Poněkud jiný princip a výpovědní hodnotu má tzv. transkutánní oxymetrie ^[1].

Zpracoval: Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci