Princip metody
Ćidlo CO2 měří tenzi CO2 v exspirovaném vzduchu v místě výstupu z dýchacích cest pacienta v průběhu celého dechového cyklu a zaznamenává ji graficky (kapnografie). Výpovědní hodnotu zejména má nejvyšší hodnota ETCO2 na konci výdechu (ETCO2, end-tidal CO2). Dovoluje posoudit míru globálního respiračního selhání signalizovaného hyperkapnií.
Interpretace výsledků
Normální rozdíl mezi paCO2 (parciální tlak CO2 v arteriální krvi) a ETCO2 je asi 0,25 – 0,66 kPa (2 – 5 mm Hg). Existence tohoto gradientu CO2 vyplývá z přítomnosti mrtvého prostoru. Odráží poměr velikosti dechového objemu a mrtvého prostoru.
Zvětšení mrtvého prostoru (anatomického, nebo funkčního – při poklesu perfúze) se projeví snížením ETCO2. Pokles perfúze může být způsoben nízkým srdečním výdejem, obstrukcí při plicní embolii, vysokým PEEP (pozitivním end-exspiračním tlakem) nebo PIP (pozitivním inspiračním tlakem) apod.
- Vzestup hodnot VD/VT signalizuje nebezpečí anebo už přítomnost hypoxie, nebo dokonce hyperkapnie (při VD/VT > 0,5).
- Jindy může růst VD/VT indikovat překročení optimálního tlaku v dýchacích cestách (např. v průběhu PEEP), kdy další zvyšování tlaku už přestává příznivě ovlivňovat ventilaci a oxygenaci.
- Podobné nepříznivé účinky provázené růstem VD/VT má omezení plicní perfúze (při poklesu srdečního výdeje anebo tlaku v plicním řečišti).
Zpracoval: Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci