Zpracoval: MUDr. Martin Dobiaš, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci

Úvod

Hyperreaktivita bronchů (BHR) se charakterizuje jako nepřiměřená odpověď dýchacích cest na různé endogenní a exogenní stimuly. Je významným symptomem astmatu bronchiale a chronické obstrukční plicní nemoci. Vyskytuje se i při rhinitidě anebo gastroezofageálním reflexu. Podněty vyvolávající hyperreaktivitu mohou být přímé, nebo nepřímé (alergeny, chemické látky, hypoxie, infekce). Mezi činitele ovlivňující samotný vznik, ale i průběh, se řadí tyto rizikové faktory:

• Genetická predispozice;
• Atopie;
• Věk;
• Pohlaví;
• Kouření.

Epidemiologie

Z epidemiologického hlediska se v dětském věku vyskytuje BHR dvakrát častěji u chlapců než u děvčat. Naopak, v dospělém věku je prevalence BHR vyšší u žen než u mužů.

Klasifikace BHR

BHR můžeme rozdělit podle přítomnosti určitých respiračních příznaků na dočasnou a trvalou. Dočasná BHR se vyskytuje u infekce horních i dolních dýchacích cest. Je doprovázena suchým, dráždivým kašlem, který přetrvává u pacientů i víc jako 30 dní. Spirometrické nálezy jsou v normě. Trvalá BHR je přítomna u lidí s alergickou rhinitidou, chronickou bronchitidou a astmatem bronchiale. Diagnostikuje se také asi u 15 % zdravých lidí.

Při vzniku BHR hrají důležitou roli cytokiny produkované CD4 T-lymfocyty (IL-4, IL-5, IL-13), které stimulují produkci IgE. Podle vztahu k IgE klasifikujeme BHR na specifickou a nespecifickou:

• Specifická reakce (na alergen) je zprostředkována hlavně IgE. Tato reakce je závislá na mastocytech.
• Nespecifická reakce (např. na metacholin) se může vyskytovat nezávisle na IgE.

Patogeneze BHR

Patogeneze vždy závisí na typu onemocnění, které doprovází. U všech onemocnění dominuje kontakt se spouštěcím faktorem, který nastartuje neurogenní mechanismus s aktivací neuropeptidů, aktivují se cytokiny, zánětlivé mediátory, volné radikály. Tento proces postupně vede k remodelaci stěn dýchacího systému.

Nervový systém

U astmatu bronchiale se na patogenezi BHR podílí dysfunkce nervové regulace. Dochází k poruše kooperace cholinergního, adrenergního a necholinergního-neadrenergního systému (NANC) i s jeho excitační kontraktilní(eNANC) a inhibiční relaxační (iNANC) složkou. Tyto okruhy udržují za fyziologických okolností tonus hladkého svalu dýchacích cest. Zvýšená aktivita vláken n. vagus vede k bronchokonstrikci. Zvýšené uvolňování acetylcholinu nastává při dysfunkci muskarinového receptoru M2. Bronchokonstrikční odpověď je inhibována adrenergním systémem.

• Excitační NANC je zapojen do neurogenního zánětu, u kterého je přítomna vasodilatace, zvýšená sekrece hlenu a bronchokonstrikce. Hlavními mediátory jsou substance P a neurokininy A a B.
• Inhibiční NANC složka reguluje bronchodilataci. Hlavními mediátory jsou NO, VIP a neuropeptid Y.

Zánětové buňky

Pro asthma bronchiale je typická přítomnost eozinofilů, pro CHOPN je charakteristická přítomnost neutrofilů.

Epitel

Epitel je důležitým místem řady důležitých enzymových procesů, syntetizují se zde prozánětlivé cytokiny, kontrakční a relaxační faktory.

IgE protilátky

Mají vysokou afinitu k receptorům na povrchu mastocytů a basofilů. Dominantní jsou také Th2-lymfocyty a mediátory, které tyto buňky produkují. Hlavním cytokinem v patogenezi BHR (zvláště u alergického astmatu) je IL-13.

Oxidační stres

Volné kyslíkové radikály produkují jak eozinofily, tak makrofágy a mastocyty. Výsledkem oxidačního stresu je postupné poškozování epitelu s následným zvýšením bronchokonstrikční odpovědi. Mezi hlavní enzymové antioxidanty v respiračním systému patří např. superoxiddismutáza a glutathionperoxidáza.

Remodelace dýchacích cest

Chronické strukturní změny dýchacích cest zahrnují jednak ztluštění bronchiální stěny, hyperplázii a hypertrofii buněk hladkých svalů dýchacích cest, ale i hyperplázii fibroblastů.

Přestavba dýchacích cest není vždy spojena se zánětem. Změny mohou nastat i chybou na úrovni vztahu epitelových buněk a myofibroblastů.