Akutní otrava kyslíkem – Paulův-Bertův efekt

Akutní otrava kyslíkem se projevuje 1 – 2minutovými záchvaty křečí a bezvědomím.

• Křeče začínají záškuby jemného svalstva (kolem úst, mimické svalstvo), postupně se šíří.
• Klesá srdeční frekvence.
• Dýchání se zastavuje v inspiriu (apneusis)
• Po odnětí O₂ křeče ustanou a postižený se vzpamatuje bez zjevných následků

Chronická otrava kyslíkem – Lorrainův-Smithův efekt

Toxické účinky zvýšeného pO₂ se neprojeví dříve než za 1 – 2 dny. Působí na dýchací cesty, alveoly a alveolo-kapilární membránu.

Příznaky chronické otravy kyslíkem zahrnují:

• Retrosternální dráždění, kašel, retrosternální bolest, dušnost.
• Pokles dechového objemu, vitální kapacity, nárůst odporu v dýchacích cestách.
• Zpočátku tachypnoe, pak zpomalení frekvence dýchání, zpomalení srdeční frekvence.

Patofyziologie chronické otravy kyslíkem:

• V pozadí symptomů chronické otravy kyslíkem jsou spasmy bronchů a zvýšená bronchiální sekrece.
• Dochází ke kolapsu alveolů, vyvíjí se edém plic, prostupují leukocyty, rozvíjí se bronchopneumonie, ztlušťuje se alveolokapilární membrána.
• Vyskytují se absorpční atelektázy (kyslík se vstřebává rychleji než vzduch).

Další toxické vlivy kyslíku

• Retrolentální fibroplázie s následnou slepotou u novorozenců
• Útlum krvetvorby, vznik anémie

Hyperoxie

Normální parciální tlak kyslíku pO₂ ve vdechovaném vzduchu je asi 150 mmHg (asi 20 kPa).

Při hyperoxii je lidské tělo vystaveno působení plynné směsi se zvýšeným parciálním tlakem kyslíku. To nejčastěji nastává v následujících případech:

• Potápění do hloubky
  • Parciální tlak kyslíku roste z důvodu růstu celkového tlaku dýchaného vzduchu, koncentrace kyslíku ve směsi se nemění.
• Oxygenoterapie
  • Uměle se zvyšuje koncentrace kyslíku v dýchané plynné směsi (někdy i 100% kyslík).
• Hyperbarická terapie
  • Parciální tlak kyslíku se zvyšuje z důvodu celkového zvýšení tlaku dýchaného vzduchu (při normální koncentraci O₂), nebo se kombinuje hyperbarie s oxygenoterapií.

Při oxygenoterapii je nutno respektovat následující kritické hodnoty:

• Kritická hodnota koncentrace O2, pod níž ještě nedochází ke komplikacím, je asi 40% obsah O₂ ve směsi dýchané při normálním atmosférickém tlaku.
  • To odpovídá hodnotě pO₂ 300 mm Hg (40 kPa).
• Dýchání vzduchu s koncentrací O₂ více než 50 % je bez následků možné jen po několik dní. Pak se objevují toxické účinky.
• Hyperbarickou oxygenoterapii, při níž se za přetlaku používá  100% O₂, je možné aplikovat nanejvýš několik hodin-

Opatření

Omezit O₂ (oxygenoterapii) na nejmenší účinnou koncentraci a jen na dobu hypoxémie.

Zpracoval: Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci